Obsah:

Jak se psi smějí s vámi, ne s vámi
Jak se psi smějí s vámi, ne s vámi
Anonim

Co nás může naučit nejlepší přítel člověka o spokojenosti

Seděl jsem na přední verandě v Heleně v Montaně se svým 14letým synem v horkém letním odpoledni, když kouř z okolních lesních požárů ještě více rozžhavil vzduch. Černý labrador, který patřil nikomu, koho jsme neznali, přišel v podrážděné, přehřáté náladě. Na sousedově trávníku běžel zavlažovač. Pes to uviděl, vrazil do spreje a dlouho tam zůstal. Pak vyšel, hodně se otřásl a vyšel na verandu. Seděl na bobku a díval se na nás. Byl to šťastný pes. Tento pes vlastnil štěstí. Když se na nás shovívavě díval, měl v očích mlhu naprosté blaženosti. Jen tak tam seděl, mokrý a kapající, ztělesňoval zvuk ahhhhhhhhhhh. Můj syn a já jsme se shodli, že jsme nikdy neviděli člověka tak šťastného jako ten pes, a najednou jsme byli sami šťastní.

Říká se, že psí čich je desettisíckrát lepší než lidský, a o to jsou také psi lepší než lidé ve štěstí. Lidské štěstí je ve srovnání se psím ošuntělá věc. Lidé po věky těžili z psího daru štěstí a upřednostňovali šťastné psy, kteří tak předali své šťastné geny a vytvořili druh, který je nyní poblázněný, téměř zmatený, štěstím. Samozřejmě, že mnoho dalších zvířat má radost z toho, že jsou živí orli, kteří se vznášejí, vydry klouzají, krávy jsou spokojené až k samolibosti. Ale v tom štěstí je sobectví. Psí štěstí vždy kouká ven. Aby se dosáhlo plného vyjádření, musí být psí štěstí prožíváno velké a rozházené. Jediná věc, která zpomaluje psí štěstí, je, když vás tím nemůže nakazit, abyste mohli být spolu šťastní.

Pes se bude smát čemukoli. Schovávat míč a pak ho vytahovat z kabátu – veselé! Sledovat, jak nakládáte auto před dovolenou – vzpoura!

A psi se smějí! Nejen, že se smějí, ale myslí to vážně, na rozdíl od sarkastických typů, jako jsou opice, hyeny a delfíni. (Vím, že delfíni jsou přátelští, ale ten jejich pronikavý smích se na vás může vykašlat.) Pes se bude smát čemukoli. Schovávat míč a pak ho vytahovat z kabátu – veselé! Sledovat, jak nakládáte auto před dovolenou – vzpoura! Psi jsou jako publikum, které už někdo rozehřál tak, že se smějí a vyjadřují souhlas ve chvíli, kdy účinkující (vy) vstoupí na jeviště. Psi se smějí, i když nechápou vtip, což je často. Ale hej, když se směješ, musí to být vtipné, a to jim stačí.

Abychom pochopili smysl pro humor psů, je užitečné jej porovnat se smyslem jejich hlavního domácího konkurenta: koček. Kočky opravdu nemají smysl pro humor. Místo toho pěstují hluboký smysl pro ironii. Odvázané, ironické kočky, které si užívají pozorování a způsobování utrpení, jsou strašlivou náhražkou srdečné zdraví psího smíchu. A kočka se nikdy nesměje nahlas. To nejlepší, co kočky dokážou vyvolat, je sardonický úšklebek, „Já jsem ti to říkal“obnažený v jejich špičatých řezácích.

Psi se smějí stejně tvrdě, když je na ně vtip, ale kočky nesnášejí být terčem smíchu. Jednou moje kočka spala na krbové římse v obývacím pokoji. Ve spánku se převrátil, probudil se, zjistil, že leží na prázdném vzduchu, a začal zběsile škrábat předními tlapami po krbové římse, aby nespadl. Jako kreslený, prohrál boj a klesl na podlahu. Viděl jsem to celé a zasmál jsem se. Byla zraněna pouze kočičí důstojnost, ale během půlhodinové paměti mi nikdy neodpustil. Plížil se kolem a vrhal na mě špinavé pohledy a byl v tom opravdu špatný sport, pomyslel jsem si. Pes by udělal stejný pratfall a skočil zpátky na krbovou římsu a udělal by to znovu jen pro smích.

Nejlepší ze všeho je, že psi žijí venku, kde najdou svůj nejzábavnější a nejaktuálnější materiál. Chtějí vám ukázat, že utíkat rychle nikam a pak zase zpátky, zablácený a pokrytý otřepy, je tak skvělá komedie, že byste se k nim měli přidat v řehtání a skákání s vyplazeným jazykem. Zvou vás, abyste je následovali na železniční tratě a přejetou vačici, která se jim bude hodit jako vtip, nebo ke kanadským husám na baseballovém hřišti, kde dojde k honičce. Kousky jsou ještě vtipnější, protože pes je přesvědčen, že je budete milovat stejně jako on.

Psi jásají v samotném světě. Bez ohledu na to, zda je vaše okolí zajímavé nebo ne, váš pes v něm bude chtít chodit. To je dar z nebes pro lidské bytosti, z nichž většina by jinak zmizela na obrazovkách. Když se toulám po části New Jersey, kde žiji, vidím na chodnících jen velmi málo lidí a v mnoha oknech svítí modře. Skutečný svět byl opuštěn pro virtuální - ale ne psi. Lobují za světovou realitu a nekonečné komediální příležitosti, které nabízí. Jediné další lidi, které vidím na svých toulkách v nejhorším počasí, jsou ti, kteří musí venčit své psy. Psi nám nikdy nepřestanou ukazovat, že ve světě je obrovské štěstí, které čeká na to, až bude utíkáno na zem nebo očicháno na stromě.

Příběh přispívajícího redaktora Iana Fraziera ze září 2013 „The One That Got Away“byl zařazen mezi nejlepší americké sportovní psaní roku 2014.

Další strategie štěstí, testované editory Outside:

Objímali jsme více lidí

Chodili jsme na hodiny zumby

Objevili jsme mikrodobrodružství

Pronásledovali jsme stav toku

Na Facebooku jsme byli radikálně upřímní

Doporučuje: