Příběh prvního výstupu
Příběh prvního výstupu
Anonim

Bylo to dávno, dávno, na zdi daleko, daleko

Myslíš, že ten poslední zápas byl těžký? Víte o prvovýstupu tohoto stoupání? No, máte štěstí. Trochu vám o tom můžu říct.

Jako první tuto cestu vylezl slavný německo-italský alpinista Gunter Bonattisini. Slyšel jsi o něm někdy? Nejsem překvapen. Bylo to letos v létě před 145 lety. Neměl velkou řadu nablýskaných vaček jako vy, protože vačky nebyly vynalezeny dalších 100 let. Měl tři skoby, čtyři karabiny a 43 stop konopného lana, které našel na ovčí farmě asi 20 mil jižně odsud a které projel na kole až k úpatí výstupu. Začalo to v mlýně, kde pracoval 120 mil daleko, přes tři horské průsmyky.

Ve čtvrtek pracoval v mlýně na dvě směny, takže mohl mít v pátek volno a jít lézt. Odjel hned po směně a jel sem na kole za tmy na jednorychlostním kole s rozmačkanou brzdou a bez sedadla. Půjčil si kolo od malé dcery svého šéfa, takže bylo příliš malé. Každopádně se nasoukal na dívčino kolo, přehodil si batoh přes ramena a ve tmě šlapal přes ty tři horské průsmyky. Naštěstí na něj sněžilo jen na jednom ze tří průsmyků a závěje byly jen dvě stopy hluboké, takže přes ně mohl nést kolo na rameni, když seděl.

Zdá se, že si pamatuji, že sis stěžoval, že se ti tady na cestě trochu dělá špatně. Bonattisini neonemocněl, protože neměl auto. Jak pravděpodobně víte, Model T nebyl vynalezen až do roku 1908. Každopádně si nestěžoval, že by se mu dělalo špatně, když se vydal na přibližovací túru.

Také tam nebyla žádná stezka k základně stoupání, jako je tomu dnes. A tak se dostal do křoví tři míle dovnitř. Na úpatí stěny se dostal hodinu před východem slunce, a tak se rozhodl, že si před výstupem krátce zdřímne. Déšť ho probudil hned po východu slunce a skála byla trochu mokrá, ale na kole už jezdil všechny ty cesty, a tak se rozhodl začít lézt.

Neměl luxusní lepkavé gumové boty jako ty. Neměl dokonce ani holínky, jako ten horolezec v tom posledním příběhu, který jsem vám vyprávěl. Od kamaráda si půjčil pár společenských bot a byly o tři čísla větší. Ale samozřejmě, že lepkavá guma ještě nebyla vynalezena, takže nic lepšího neznal, a tak začal lézt. Ovázal si lano kolem pasu a připnul k němu skoby a začal spojovat crack systémy. Asi 30 stop nad první trhlinou vynalezl ruční jam.

Někde na začátku dnešního třetího hřiště vyšlo slunce a začalo opékat skálu. Bonattisini se začal potit, protože teplota stoupla pravděpodobně o 20 stupňů a on si přinesl jen jednu vrstvu – vlněný svetr, který dostal během svého působení v armádě před pěti lety. Bylo to horké. Měl bych zmínit, že neměl žádnou křídu, protože horolezci křídu skutečně používali až později v příštím století. Bunch a softies, my jsme v dnešní době.

Asi 400 stop po cestě, těsně pod střechou, kterou jste před pár minutami chrochtali a sípali, přemýšlel o umístění skoby, aby se chránil, ale usoudil, že tah lana by byl příliš velký, a tak do toho prostě šel. Až do tohoto bodu prošel celou trasu jako free-sólo, i když tomu tehdy nikdo neříkal „free soloing“. Říkalo se tomu jen „lezení“. Nad střechou se válel a vykouřil čtyři cigarety a vypil půl litru brandy.

Vidíte tu šířku nad námi, která se rozšiřuje na komín a přečnívá o 120 stop? Bonattisini si toho dne ve svém deníku napsal, že „zdola to vypadalo náročně, ale ukázalo se, že je to vzrušující a je to nejlepší část výstupu“. V současnosti je hodnocena na 5,12b. Také se na to dobře podívejte – vedete to.

Po převisu ke komínu bylo lezení jednoduché, i když namáhavé. Bonattisini napsal dlouhý popis techniky, kterou používal k vylézání rohu, kterou dnes nazýváme „laybacking“. Nahoře si minutu odpočinul, než se vyškrábal na vrchol. Snědl kousek chleba a džem, poslední jídlo, a dopil další půllitrové brandy. Když byla v tuto chvíli tma, smotal svůj malý kousek provazu, lehl si na něj a spal až do východu slunce příštího rána, třikrát se probudil, aby si z obličeje uklidil stopu sněhu.

Ráno provedl 135 slanění po trase zpět na základnu, kde zabil a snědl většinu kamzíka a jeho část si zabalil do kapesníku na cestu na kole zpět do své vesnice. Jel na půl cesty zpět přes první dva horské průsmyky a zastavil se na noc na farmě, kde mu dovolili přespat ve stodole výměnou za pomoc při balíkování sena do poledne následujícího dne. Po vydatném obědě s farmářovou rodinou šlapal zbytek cesty do své vesnice, zastavil se pouze jednou, aby zachránil malé dítě a tři koťata před požárem domu. V pondělí ráno byl zpátky v práci v mlýně.

Každopádně tady je stojan. Myslím, že se vám bude tato kratochvíle líbit.

Doporučuje: